KAPLE SVATÉHO DUCHA, BOŽÍHO HROBU A SVATÉHO KŘÍŽE NA VINIČNÍ HOŘE NAD LIBĚCHOVEM
Kaple Svatého Ducha, Božího hrobu a Svatého Kříže na Viniční hoře nad Liběchovem je od roku 1958 kulturní památkou, dnes vedenou v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem ČR: 24923/2-1340.
Kaple byla také často označována jako „kostel“,v obecném povědomí je známa jako „kostelíček“.
Kostel Svatého Ducha nad Liběchovem je zmiňován již ve 14. století, ve třicetileté válce byl však vypálen. Pozůstatky této stavby nicméně nebyly dosud nalezeny.
Majitel liběchovského panství v letech 1650–1656, Karel Hyacint svobodný pán Villani de Castello Pilonico (1610–1656), nechal na spáleništi roku 1654 vystavět novou kapli s příslušnou patronátní rodovou hrobkou.Lze se domnívat, že kaple byla rovněž zasvěcena Svatému Duchu.
Další majitel liběchovského panství v letech 1709–1742, Jan Jáchym hrabě Pachta z Rájova (1676–1742),nechal roku 1734 villaniovskou kapli přestavět ve vrcholně barokním slohu, v době velkorysých barokních přestaveb areálu zámku, velkostatků, hospodářských budov, farního kostela Svatého Havla a také lázní na Boží Vodě. S rozsáhlými barokními přestavbami Liběchova jsou spojována jména významného císařského architekta Františka Maxmiliána Kaňky (1674–1766) a architekta Václava Špačka (1689–1751). Nová pachtovská kaple byla snad zasvěcena Božímu hrobu, neboť podle popisu z roku 1787 byl tehdy ještě za mříží otevřené kaple k vidění Boží hrob,v pozadí bylo možno spatřit obrazy slavného českého malíře raného baroku Karla Škréty (1610–1674). Kaple Svatého Ducha a Božího hrobu se stala kaplí poutní aneb svatyní.
Roku 1780 Karel Hubert hrabě Pachta z Rájova (1728–1798), syn Jana Jáchyma hraběte Pachty z Rájova, nechal na poutní cestě v úseku mezi farním kostelem Svatého Havla a kaplí Božího hrobu postavit křížovou cestu o čtrnácti zastaveních.Původní obrazy křížové cesty, dnes ovšem nedochované, maloval český malíř pozdního baroku Josef Kramolín (1730–1802). Horní část křížové cesty dosud lemují mohutné exempláře soudobého lipového stromořadí.
Držitel liběchovského panství v letech 1801–1833, pan Jakub Veith (1758–1833), v roce 1823zahájil přestavbu chátrající pachtovské kaple Svatého Ducha a Božího hrobu, v které byl v době josefínských církevních restrikcí v osmdesátých letech 18. století zrušen liturgický provoz. Před průčelí kaple byla přistavěna věžní zvonice,která nahradila starší poškozenou samostatnou zvonici u liběchovské fary, a villaniovská krypta pod kaplí byla přestavěna na velkou rodinnou hrobku. V roce 1828 byl na hlavním oltáři kaple instalován monumentální krucifix a kaple zasvěcena Svatému Kříži.
V letech 1928–1929 byla kaple na Viniční hoře nad Liběchovem důkladně opravena nákladem Ing. Františka Homolky (1886–1966), majitele zámku a velkostatků liběchovského panství od roku 1920 do roku 1945.
V roce 1951 byla kaple předána Národní kulturní komisi, která rozhodovala o osudu umělecky hodnotného mobiliáře a o likvidaci mobiliáře bez umělecko-historické hodnoty.
V letech 1954–1957 liběchovský zámek a také kapli spravoval Československý státní film. Kaple měla být využita jako filmový trezor. Projekce určené pro ideologické posouzení filmů a jejich cenzuru se odehrávaly v promítacím sále, který byl zřízen v barokní konírně liběchovského zámku.V prosinci roku 1962 liběchovský zámecký areál včetně kaple s hrobkou převzalo Národní muzeum v Praze pro účely expozice asijských sbírek Náprstkova muzea. Kaple vybavená kovovými regály pro cenzurované filmy a také hrobka měly sloužit jako muzejní depozitáře.
V roce 1965 nechalo Národní muzeum v Praze pořídit výkresovou dokumentaci kaple pro plánovanou rekonstrukci. Na jednom z výkresů je mimo jiné zaznamenán oltář Svatého Kříže s monumentálním krucifixem, dosud dochovaným v předsíni liběchovského farního kostela Svatého Havla.
V dubnu 1966 vyhořela po zásahu bleskem věž kaple, částečně byla poškozena i střecha lodi. V letech 1968–1969 byly věž a střecha opraveny. Střešní konstrukce nad lodí byla protažena až k tělesu věže. Krytinu z tzv. bobrovek vystřídala prejzová krytina. Zdivo kaple bylo po celém obvodu stavby zpevněno železobetonovou injektáží.
V roce 1993 Národní muzeum v Praze prostory kaple vyklidilo. Kaple chátrala, technický stav se zhoršoval.
V září roku 2015 vznikl spolek Liběchov sobě – spolek pro záchranu kostelíčka, který si vytkl za cíl pomoci městu Liběchov získat kapli do vlastnictví; jeho úkolem i nadále zůstává pomoci při získávání finančních prostředků na opravu kaple a realizovat osvětové aktivity ve prospěch této památky.
V roce 2019 město Liběchov kapli Svatého Ducha, Božího hrobu a Svatého Kříže a přilehlé pozemky odkoupilo od Národního muzea v Praze; téhož roku město zadalo vypracování komplexní projektové dokumentace pro připravovanou rekonstrukci. V letech 1976–1977 byla opravena většina zastavení křížové cesty. Další oprava následovala roku 1997. Naposledy bylo všech čtrnáct zastavení opraveno v letech 2015–2016.
PANSKÁ PATRONÁTNÍ HROBKA KAPLE SVATÉHO DUCHA, BOŽÍHO HROBU A SVATÉHO KŘÍŽE NA VINIČNÍ HOŘE V LIBĚCHOVĚ
V roce 1654 byla nákladem Karla Hyacinta svobodného pána Villani de Castello Pilonico, tehdejšího majitele panství, vystavěna na Viniční hoře nad Liběchovem kaple, zasvěcená pravděpodobně Svatému Duchu. Součástí stavby panské patronátní kaplebyla patronátní hrobka, ve které byl svobodný pán Villani pochován již v roce 1656.
Kaple Svatého Ducha na Viniční hoře byla v roce 1734 radikálně přestavěna Janem Jáchymem hrabětem Pachtou z Rájova a zasvěcena Božímu hrobu. Patronátní pachtovská hrobka byla ovšem zřízena při nově přestavěném farním kostele Svatého Havla v Liběchově.
Další stavební úpravy kaple Svatého Ducha a Božího hrobu na Viniční hoře podnikl pan Jakub Veith. K pachtovské kapli v roce 1823 přistavěl novou zvonici a původní villaniovskou kryptu přestavěl na monumentální rodinnou hrobku, jejíž podoba byla inspirována římskými raně křesťanskými katakombami. Kaple byla roku 1828 nově zasvěcena Svatému Kříži. První pohřeb v nové hrobce se konal v roce 1829.
Podle vídeňského dvorního dekretu z roku 1784 se totiž nové hřbitovy a také nové panské hrobky povinně zakládaly za obcemi, při farních kostelech se přestalo pohřbívat, zakázány byly i nové pohřby v kryptách kostelů uvnitř obcí a měst.
Při prodeji liběchovského panství roku 1872 byla uzavřena dohoda, že veithovská hrobka bude nadále sloužit pro další pohřby rodiny Veithů. Roku 1899 Josef Emerich Václav Ludvík Antonín Maria římské hrabě Veith (1878–1959) zřídil nadaci na udržování hrobky. Poslední pohřeb v hrobce se konal v roce 1903.
Od padesátých let 20. století veithovská hrobka chátrala. Vnikali sem zvědavci a vandalové, pohřby byly několikrát poničeny. Následné zazdění původních větracích otvorů i vstupních dveří hrobky mělo těmto nežádoucím vstupům zabránit.
Na příkaz orgánů československé Státní bezpečnosti (StB) byly nakonec 14. prosince roku 1973 veškeré zbylé rakve s ostatky Karla Hyacinta svobodného pána Villani de Castello Pilonico a dvaceti šesti příslušníků ctihodného rodu a spřízněných rodů pana Jakuba Veitha z poničené panské patronátní hrobky odstraněny. Na liběchovském hřbitově pak byly ostatky hromadně a bez obřadu pohřbeny v opuštěných německých hrobech k zapomnění.
V současné době jsou obě hrobky na městském hřibitově v Liběchově opraveny a ostatky znovu pietně pohřbeny. Zesnulé připomíná důstojný památník, vybudovaný nad hroby v roce 2016 z iniciativy spolku Liběchov sobě – spolku pro záchranu kostelíčka.
Spolek inicioval rovněž vznik pietního místa v hrobce kostela Svatého Ducha, Božího hrobu a Svatého Kříže. Bude připomínat osobnosti a rodiny někdejších držitelů liběchovského panství, kteří se zasloužili o rozkvět Liběchova.
POHŘEB ZAKLADATELE KAPLE SVATÉHO DUCHA,
DRŽITELE LIBĚCHOVSKÉHO PANSTVÍ V LETECH 1650–1656
Karel Hyacint svobodný pán Villani de Castello Pilonico (1610–1656)
POHŘBY PŘÍSLUŠNÍKŮ CTIHODNÉHO RODU PANA JAKUBA VEITHA, DRŽITELE LIBĚCHOVSKÉHO PANSTVÍ V LETECH 1801–1833
Pan Bohumil Josef Václav Veith (1829–1929)
Slečna Marie Filipína Amálie Veithová (1828–1829)
Paní Rozálie Veithová, rozená Kiemannová (1758–1831)
Paní Marie Amálie Terezie Veithová, rozená z Deymů ze Stříteže (1795–1832)
Pan Jakub Veith (1758–1833)
Pan Zdenko Veith (1843–1844)
Pan Václav Veith (1787–1849)
Pan Antonín Veith (1798–1853)
Slečna Melánie Veithová (1861–1861)
Antonín Emerich Jakub hrabě Veith (1858–1873)
Paní Marie Ludmila Emerika Veithová, rozená z Deymů ze Stříteže (1806–1882)
Slečna Gisela Emerika Helena hraběnka Veithová (1863–1882)
Helena hraběnka Veithová, rozená von Paszthory (1837–1900)
Pan Emerich Václav Mauritius Veith (1839–1903)
POHŘBY PŘÍSLUŠNÍKŮ SPŘÍZNĚNÝCH RODŮ PANA JAKUBA VEITHA
Josefina Jakobína šlechtična Neupauerová (1828–1828)
Bedřich Matyáš rytíř Neupauer (1788–1856)
Gabriela šlechtična Neupauerová (1826–1877)
Antonín rytíř Neupauer (1832–1881)
Marie šlechtična Neupauerová, rozená Badstübnerová (1826–1892)
Karel Jakub Havel rytíř Neupauer (1824–1897)
Terezie Josefa šlechtična Neupauerová (1823–1903)
Pan Martin Waagner (1788–1849)Pan Vladimír Waagner (1851–1851)
Maxmilián Maria Josef svobodný pán Ehrenburg (1868–1868)
Josef svobodný pán Ehrenburg (1835–1883)
MUDr. Šárka Bínová, PhDr. Vítězslav Štajnochr, Ph.D., Liběchov 2021
