Jako “ráj na zemi” nazýval oblíbenou liběchovskou venkovskou residenci JUDr. Jaromír Rašín (1891-1951), finančník, intelektuál, estét, básník, spisovatel, překladatel, vlastenec, bibliofil, sběratel, kterou budoval od roku 1922 na pozemku rozlehlé selské usedlosti rozšířeném o další zakoupené parcely. Celková výměra areálu na jižním úbočí nivy dolního toku říčky Liběchovky činila dva hektary.
JUDr. Jaromír Rašín, synovec politika JUDr. Aloise Rašína (1867-1923), byl generálním ředitelem Slovanské pojišťovny. Pracoval a bydlel v Praze.
Náročného projektu a realisace liběchovského venkovského sídla se zahradou se ujal pražský stavitel František Tomiško. Architektonicky pozoruhodné exteriéry a interiéry ve stylu národního dekorativismu, příznačného pro poválečná dvacátá léta 20. století, vytvářeli štukatéři, malíři, tapetáři, truhláři, pasíři a další specialisté uměleckých řemesel. Některé výtvarné objekty vytvořili soudobí umělci, např. malíř Jaroslav Míšek (*1901), malíř Josef Kaplický (*1899), sochař Josef Jiříkovský (*1892).
Líbivý a srozumitelný styl národního dekorativismu, mj. representující zámožnou poválečnou buržoasii, byl ovlivněn moderními směry počátku století, secesí, ale i kubismem, také lidovým uměním, zvl. ornamentem příznačně stylizovaným v tzv. národních barvách (červená – modrá – bílá), ovšem i některými exotickými prvky Starého Egypta, Orientu, či Protoamerických kultur. Postupně precisovaný projekt liběchovské residence byl završen roku 1926, významnou inspirací totiž byla velkolepá mezinárodní pařížská výstavadekorativního umění a průmyslu Exposition internationale des Arts Décoratifs et Industriels pořádaná v roce 1925.
Dr. Rašín po Mnichovské dohodě z roku 1938 opustil republiku a usadil se na ostrově Hvar v Chorvatsku, kde v roce 1951 zemřel, a tu byl také pochován. Liběchovská residence byla roku 1943 nuceně prodána německé říšské akciové společnosti. V roce 1945 byl areál konfiskován a svěřen do správy tehdejšího Ministerstva zemědělství. Majetek postupně přešel do správy Akademie věd. V bývalé hospodářské části areálu od roku 1993 sídlí Ústav živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR. Bývalá obytná část areálu se zahradou, několik let sloužící jako internátzemědělské zahradnické školy, je dnes v soukromém vlastnictví. Ústředními budovami residenčního sídla byly dvě vily, menší určená k praktickému bydlení, větší ke společenskému životu, původně mj. obsahující rozsáhlou knihovnu o více jak 20.000 svazcích s řadou vzácných rukopisů a prvotisků, koncertní sál, společenskou jídelnu, společenské salony
Menší vila, dnes obydlená, byla v devadesátých letech 20. století ještě téměr intaktní, poté však byly interiéry nevratně poškozeny nevhodnými stavebními zásahy. Větší vila, ve zmíněné době rovněž zachovalá (kromě výbavy), postupně silně degradovala a dnes čeká na náročnou rekonstrukci.
Dominantní součástí residence byla samostatná stavba soukromé kaple. Při bočním vstupu do areálu se mj. dochovalo architektonicky pozoruhodné Znamení kříže
Tu připomeňme, že Dr. Rašín mj. podstatně přispěl na poválečnou obnovu liběchovského farního kostela Svatého Havla.
Monumentální stavbou areálu je bývalá halová jízdárna s dřevěnou klenbou; interiér je ovšem dnes zcela znehodnocený. Přiléhající věž původně sloužila nejen k vyhlídce, ale i k ubytování hostů.
V areálu ústavu se dosud dochoval architektonicky zajímavý exteriér koníren pro ušlechtilé jezdecké koně. Ve fasádě jsou vsazeny sochařsky provedené hlavy koní, před vstupem byly obnoveny typické schody pro koně.
V hospodářském komplexu byly také vybudovány automobilové garáže.
V samostané budově bývaly k dispozici komfortní byty pro personál.
Někdejší domácí drůbežárna zásobovala kuchyni residence a kuchyni personálu.
Stranou pozornosti zůstala půvabná drobná stavba psince, dochovaná v areálu ústavu. Architektonicky pozoruhodná je stavba včelína pro 140 včelstev vybudovaná v roce 1926 v zahradě při mlýnském náhonu pro MUDr. Kristinu Rašínovou, rozenou Kůtovou (1892-1969), manželku Dr. Rašína, která se věnovala aplikovanému výzkumu včel, resp. včelích produktů pro medicínské účely. Včelín byl mj. vybaven dvěma výzkumnými laboratořemi. V ústřední části včelína byla vybudována dvorana koncipovaná jako chrám včel; kopule nese příznačný nápis DĚTI SLUNCE
Také Dr. Rašín se zabýval nejen racionálním chovem včel, ale život včel se také stal inspirací některých literárních prací, jak mj. dokládá bibliografie. K filosofickému pohledu přispěla zvláště díla belgického spisovatele Maurice Maeterlincka (1862-1949), především Život včel (česky 1914), Život všekazů (knihu přeložila M. Rašínová 1929, úvodní slovo napsal J. Rašín), Život mravenců (francouzský originál 1930, česky 1937).
Včelín je dnes v soukromém majetku. Významný architektonický objekt porušený nevhodnými stavebními zásahy by si ovšem zasloužil citlivou restaurátorsky erudovanou rekonstrukci. V zahradě byla také vybudována rodinná hrobka, v které nakonec nebyl nikdo pohřben. Po stranách hrobky jsou vedena schodiště směřující k půvabnému klasickému glorietu, otevřenému chrámku k oslavě zemřelých duší (gloriet z latinského pojmu gloria, tj. sláva);
Hrobka se schodištěm je dnes v soukromém majetku, gloriet v majetku Akademie.
Významnou roli Dr. Rašína v intelektuálních a uměleckých kruzích mj. dokládá návštěva Rabíndranátha Thákura (1861-1941), světově proslulého bengálského všestranného umělce a filosofa, u nás známého především jako básníka a prosaika, dne 13. října roku 1926. V doprovodu slovutných pánů, indologa Dr. Vincence Lesného a spisovatele Dr. Karla Čapka, Thákur cestou shlédl legendární soutok Labe a Vltavy v Mělníku a na obzoru Liběchova mytický Říp a při návštěvě Rašínovy residence obdivoval proslulou knihovnu. Uveďme také výběr z autorské bibliografie JUDr. Jaromíra Rašína.
PhDr. Vítězslav Štajnochr, Ph.D.
Spolek pro záchranu kostelíčka »Liběchov sobě«
Výběr z autorské bibliografie JUDr. Jaromíra Rašína
1927 Budhovy vyjížďky
Duše ženy (též online)
Legenda o zvláštním utrpení mladého křesťana
Moudrého Katona mravní poučování (překlad z latiny)
O krátkosti života. L. A. Seneca (překlad z latiny)
Život Ježíšův
1928 Homérova žabomyší vojna (též online)
Kleopatra
O životě včel a o práci asekuračníka
Pohádka mládí
Schopenhuer básníkem
Včely a lidé
Výbor z díla
Východ slunce (též online)
1929 O knihách a lidech
Píseň života
Písně a balady
Sláva strojů a měst (též PDF a audio)
1930 Neznámý vojín
1932 Babí léto
1936 Patero lidských věk
1937 Legenda o Marii Egyptské
Světlušky
Života krajíc
