Max Švabinský byl český malíř a grafik, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších českých umělců 20.století, zakladatelů českého moderního umění, mj. slohového proudu českého symbolismu. Jako umělec byl Švabinský respektovanou osobností, získával i státní zakázky a několikrát po sobě byl zvolen rektorem C. k. Akademie umění v Praze. Byl rovněž čestným profesorem AVU a nositelem řady ocenění. Ve své tvorbě zůstával věrný vlastnímu osobitému realistickému stylu, aniž by cítil potřebu vyrovnávat se s modernistickými směry: abstrakcionismem, expresionismem, surrealismem aj.
Není příliš znám fakt, že Liběchov je místem, kde vzniklo několik jeho významnějších děl a také mnohá z těch, která mu byla nejvíce milá. Max Švabinský v Liběchově pobýval u svého přítele JUDr. Františka Čeřovského ve vile Vlasta v letech 1920, 1921 a 1924, většinou o prázdninách. Doktor Čeřovský zastupoval Maxe Švabinského na počátku dvacátých let 20. století při rozvodovém řízení s první manželkou Elou Vejrychovou. Za německé okupace umělce hájil před nařčením z neárijského původu a obviněním z toho, že na stokorunové bankovce údajně zobrazil židovské děti Olgy Masarykové.
Švabinský v Liběchově prožíval radostné a plodné tvůrčí období inspirované dojmy z polabské krajiny, prodchnut navíc mocnou láskou k Anně Vejrychové, své múze, která se roku 1931 stala jeho druhou manželkou.
Z liběchovského období pochází dřevoryt třetího listu cyklu Rajská sonáta, dále početná řada kreseb polabské krajiny a také velkoformátové obrazy V zemi míru a Žně.
Zejména obrazy Žně byl pro umělce natolik cenný, že byl schopen rozloučit se s ním až těsně před svou smrtí v roce 1962, kdy je věnoval státu. Aktuálně se rozměrný obraz o velikosti 343cm X 464cm nachází v Městské radnici v Kroměříži.
O působení Maxe Švabinského v Liběchově byla realizována v září 2024 výstava Max Švabinský a Liběchov a také publikace Max Švabinský a Liběchov autorů Šárky Bínové a Vítězslava Štajnochra. Cenným zdrojem informací pro tuto publikaci byly vzpomínky JUDr Františka Čeřovského, které podle jeho vyprávění zaznamenal liběchovský učitel Jaroslav Doubek v roce 1956.
