TURNHALLE V LIBĚCHOVĚ

Spolkový dům liběchovských Němců s tělocvičnou

Spolkový dům liběchovských Němců s tělocvičnou, zkráceně označovaný jako Turnhalle, tj. tělocvična, liběchovskými Němci nazývaný jako Deutsches Haus, tj. Německý dům, byl vystavěn v letech 1892–1894 pro Deutscher Turnverein in Liboch – Německý tělocvičný spolek v Liběchově. Pozemek pro stavbu se zahradou spolku velkoryse věnovala majitelka liběchovského velkostatku Maria Louise hraběnka zur Lippe von Bisterfeld – Weissenfeld (1844–1925).

Spolkový dům s tělocvičnou byl 30. září roku 1894 slavnostně otevřen.
Deutscher Turnverein in Liboch byl založen v roce 1885. Jedním z iniciatorů byl Franz Nohl, přední postava liběchovských Němců, předsedou spolku se stal zemědělec, později starosta obce Josef Jirschim.

18. září roku 1885 byl slavnostně vysvěcen spolkový prapor. Účastníci svěcení byli dekorováni pamětní stužkou v charakteristických barvách praporu, černé, červené a žluté/zlaté.
Podle archivních dokladů v roce 1930 bylo zapsáno 42 členů Německého tělocvičného spolku v Liběchově. Mezi členy byl např. Josef Cedrich, podle průkazky – Turnerschein narozený v roce 1913, kterou roku 1931 vydal tehdejší Deutscher Turnverband, tj. Německý tělocvičný svaz v Teplicích.
Německý tělocvičný spolek v Liběchově byl zrušen a vyvlastněn v roce 1945.
Stavbu Spolkového domu liběchovských Němců s tělocvičnou v Liběchově projektoval architekt inženýr Carl Rehatschek (1851–1913), spolumajitel firmy Baugeschäft und technisches Bűro Rehatschek & Focke, Aussig (Ústí nad Labem), která stavbu realizovala.
Inženýr Carl Rehatschek v Ústí nad Labem žil. V letech 1883–1889 působil na městském stavebním úřadu a byl také dlouholetým členem městské rady a členem okresního zastupitelstva. Za zásluhy o rozmach města se stal čestným občanem.
Mezi Rehatschekovy stavby patří např. Turnhalle v Ústí nad Labem, vystavěná v letech 1891–1893, ve které po odsunu Němců působil Sokol, nebo radnice v Lovosicích, vybudovaná v letech 1906–1907.
Budova Spolkového domu liběchovských Němců s tělocvičnou je dvoutraktová. Přední trakt je dvoupodlažní, v přízemí býval hostinec s pivnicí a restaurací, býval tu i kulečník a příslušná kuchyně, patro domu užíval provozní personál. Před předním traktem, v oplocené zahradě o 4 akrech, byla zřízena zahradní restaurace, býval tu i kuželník. V jednopodlažním zadním traktu byla situována tělocvična se zázemím.
Rozměrná tělocvična osvětlená sedmi vysokými okny s termálními nadsvětlíky, která má charakteristické zastropení nepravou dřevěnou zrcadlovou klenbou, byla opatřena důmyslným větracím systémem kombinujícím příčné a vertikální větrání účinně odvádějícím značné množství teplých výparů, které vydávala těla cvičenců; na plochém chladném stropě běžné nedřevěné konstrukce by výpary záhy kondenzovaly.
Spolkový dům liběchovských Němců s tělocvičnou byl navržen a realizován v neorenesančním stylu, který v té době Němci považovali za německý aneb germánský národní styl, ovšem stejně jako Češi považovali neorenesanci, inspirovanou především architekturou domácí zaalpské renesance 16. století, za český národní styl (srovnej např. pražské Národní muzeum či Národní divadlo).

V českém prostředí nebo při jazykové hranici Němci obvykle budovali reprezentativní spolkové domy s tělocvičnami označované také jako Německé národní domy, event. i jako kasina (z italského casa, tj. dům). Největší a nejokázalejší německé domy se stávaly první obětí útoků při nacionalistických nepokojích.
Roku 1885 byl v Liběchově také založen český spolek – Občanská beseda, která svou činnost provozovala v místním hostinci. Předsedou Občanské besedy se stal mlynář Jan Papoušek, který spolku propůjčil i některé soukromé prostory.
České zájmy hájil také místní odbor Národní jednoty severočeské, v Liběchově založený roku 1896. V Liběchově vznikl Sokol v roce 1919. V roce 1936 si liběchovská obec sokolská postavila sokolovnu, přesněji Sokolský společenský dům. Do té doby se členové scházeli a cvičili v Občanské besedě. Sokol v Liběchově také provozoval kino. Budova byla navržena v čistém konstruktivistickém, tzv. puristickém stylu.

Od konce války až do poloviny šedesátých let se bývalý Spolkový dům liběchovských Němců úředně nazýval Národní dům. V roce 1949 objekt přešel do správy Komunálního podniku obce. Do roku 1952 hostinec provozoval nájemce Hubert Böhm. V bývalé tělocvičně se pořádaly taneční zábavy a plesy.
V polovině šedesátých let byl hostinec zrušen a budova, včetně bývalé tělocvičny, byla využita pro maloobchodní prodejny a pojmenována jako Dům služeb, obvykle označovaný jako nákupní středisko.
Budovu výrazně poničily povodně v roce 2002. V poslední době se budova důkladně obnovuje a v roce 2024 byla zastupitelstvem města navržena k prohlášení za kulturní památku.

PAMĚTNÍ DESKA FRIEDRICHA VON SCHILLERA

Pamětní deska velkého muže německého národa, osobnosti německého osvícenství, proslulého romantického básníka, dramatika, estetika, historika, univerzitního profesora, původně vojenského lékaře Johanna Christopha Friedricha von Schillera (1759–1805), byla pořízena ke stému výročí úmrtí v roce 1905 liběchovským Svazem Němců v Čechách a osazena na západní, uliční fasádě Spolkového domu liběchovských Němců.
Desku v secesním stylu realizovala firma Berger & Vogt, Steinindustrie, Aussig, tj. Ústí nad Labem.
Pravděpodobně v roce 1945 byla deska snesena a určena k likvidaci. Učitel Jaroslav Doubek sejmutou desku zachránil a uložil na svém pozemku. Po 75 letech jeho vnuk Vladimír desku předal městskému úřadu v Liběchově. Původní kovový reliéf básníka se však nedochoval.
Deska nese nápis: FRIEDRICH v. SCHILLER FRIEDRICH von SCHILLER
zum 100. Todestag ke stému výročí úmrtí
errichtet v. Bunde d. Deutschen i. B. pořídil Svaz Němců v Čechách
1905 1905

Na patě desky je signatura výrobce: | BERGER AUSSIG
Schiller mj. pateticky obhajoval ideály vlastenectví, resp. národní identity Němců, nebo také ideály svobodných silných jedinců, reků či hrdinů německých dějin a německých mýtů, které přispěly k postupnému rozvoji nacionalismu jako politické doktríny druhé poloviny 19. století a nakonec i extrémní ideologie nacismu 20. století.
Souputníky Schilerovými byli neméně proslulé osobnosti, literáti a osvícenští myslitelé, Christoph Martin Wieland (1733–1813), Johann Gottfried von Herder (1744–1803) a Johann Wolfgang von Göthe (1749–1832).